Vývoj vědy v posledních letech sice významně zlepšil možnosti, jak diagnostikovat a léčit choroby, ale přistupovat k nim jako k subjektivnímu ději přináší ještě vyšší procento úspěšnosti. Taková léčba předpokládá užití poznatků z psychologie a na lékaře klade zvýšené nároky. Vztah lékaře a pacienta se v posledních letech změnil, což souvisí i s nárůstem chronických a civilizačních chorob. V zájmu úspěšnosti jejich léčby proto lékař více usiluje o aktivní zapojení pacienta do celého procesu. Z autoritativní osobnosti (experta, který vydává instrukce) se v rámci biopsychosociálního pojetí léčby mění v koordinátora činnosti jednotlivých členů lékařského týmu. Kniha je určena studentům medicíny a lékařům v postgraduálním i celoživotním vzdělávání. Vhodná je i pro další členy týmu, kteří se podílejí na biopsychosociální léčbě: klinické psychology, psychiatry, zdravotní sestry, fyzioterapeuty, sociální pracovníky a duchovní.
