Tvorba herce, básníka a písničkáře Vladimíra Vysockého se v Sovětském svazu v 70. letech stala téměř náboženstvím. K smrti uprostřed horečné tvůrčí činnosti ho možná víc než oficiální neláska úřadů uštvala neoficiální láska miliónů příznivců. V červenci 1980 padl usmýkán nadlidským pracovním vypětím, nespoutaným způsobem života a alkoholem. U nás jeho písně v překladech Milana Dvořáka zařadil na počátku 80. let do repertoáru Jaromír Nohavica a uvedl ho tak do českého povědomí. Do výběru zařazuje Milan Dvořák několik klasických textů, ale naprostou většinu tvoří překlady zcela nové.
