Vznik a fungování české samosprávy v letech „zlatého věku“ (1862–1913), a to ve třech rovinách: na úrovni obce, okresu a země. Zabývá se i její výkonností (nechybí kapitoly o vztahu k národnímu školství, užívání jazyka či o mizení obecního majetku). Ukazuje, že samospráva byla tou nejvyspělejší občansko-správní organizaci v Předlitavsku a jako škola liberálních a později demokratických
