Najednou jako by to všechno zmizelo, zmizel můj domova místo toho někdo nastrčil tenhle stan a spacák a úplně jiné lidi. Oni mají radost, že jsou zase spolu, já místo toho tajně brečím ve stanu, říká si patnáctiletá Kamila v prvních dnech tábora, na který vyrazila se sestřiným skautským oddílem. Brzy si ale zvyká a snaží se zdolávat nástrahy táborového života a získat přízeň kluka s nejmodřejšíma očima.
