Výbor z celoživotního básnického díla Jany Štroblové (1936) nabízí setkání s poezií bohaté obrazivosti, jazykové vynalézavosti i kultivovaného, mimořádně vyspělého tvaru. Dvanáct zatím vydaných sbírek ji představuje jako uchovávatelku a ochraňovatelku hodnot „přirozeného světa“, jako „krajinářku lidské duše“ se smyslem pro transcendentální přesahy, ale i jako autorku vzácně věrnou sobě samé. Jako bychom tu skutečně četli jednu jedinou rozlehlou báseň, báseň neokázale zpovědní, jejíž vizuální i zvuková magičnost nás zavádí do světa, v němž stále ještě platí „pravda srdce“ i její naléhavá etická poselství.
