-Svědomí, etická kategorie vlastní pouze člověku, ho vede ke smyslu pro čest a správné jednání,- dí filosof. Někdy funguje naopak, snaží se zahladit stopy, aby člověk zůstal čestný. Na povrchu... Svědomí se projevuje jako racionální chápání vlastního jednání a podněcuje emocionální prožitky, např. pocit viny, odpovědnosti, strachu. A co když tento hlas vnitřního já se snaží zakrýt něco strašného, co dřímá zapomenuté, ukryté, zamlžené, zalhané... Příběh začíná náhodným hrůzným nálezem. Manželský pár chce pohřbít mrtvého psa na zvířecím hřbitůvku. Odhrnou hlínu a narazí na kostru mladé ženy s kojencem. Život, do té doby poklidně žijících lidí, se vrací do minulosti, kdy před deseti lety skupina mladých lidí trávila bujaré bezstarostné léto na opuštěném statku. Až do jednoho jediného dne, jenž jako krkvavý imperativ nikdy nemohou skutečně vypudit z mysli. Znovu se otvírá dávný boj s vlastním svědomím, snahou zamlčet okolnosti, zachovat si novou masku úspěšného člověka, vyhovět morálce, a džina udržet v lahvi za každou cenu. Poničil by pracně vybudované image. Ruth Rendellová, tvořící nyní pod pseudonymem Barbara Vineová, psala velmi úspěšné detektivky, ale tímto románem prokázala, že nejenže zúročila detektivní stavbu, jež dílem prolíná, ale uplatnila i románové prvky. V Osudném zvratu svižně vypráví dramatický příběh s detektivní zápletkou plný děsivých zvratů, proher, vítězství, nadějí, náhod, štěstí i smůly. Sice bez detektiva, ale o to hloupěji proniká prostřednictvím výčitek svědomí do záhadného tajemství, nad nímž čas vytvořil zdánlivě neproniknutelnou bariéru. Odhalení by dozajista obrátilo na ruby životní dráhy několika úspěšných. Ale osud je nevyzpytatelný, rád bere spravedlnost do svých rukou a trestá, někdy spravedlivě, jindy ne. Hluboce prokreslené sondy do psychiky štvaných přináší barvité vyprávění s nečekaným rozuzlením... někdy to holt vyjde - okamžik (ne)pravdy
