Jaroslav Seifert říkal, že město, které milujeme, musíme ohmatat nohama. A
jak jinak si zamilovat město na Seině, než je prochodit křížem krážem a vnímat
každý detail? Chodit až do únavy a i ve snu si vybavovat zřetelně prchavé
vjemy, v nichž se střídají místa důvěrně známá s dechem osob, co prošly našim
životem a někam se vytratily! Sbírka veršů „Stopami dláždění mademoiselle
Paris“ nijak neskrývá milostnou emoci, zážitky mnoha procházek, které
zanechaly hluboký zážitek a detailní vzpomínku. Setkáváme se tu s obrázky
lidí, kteří tu žijí a které potkáváme či někdy dávno jsme je potkali, s
reminiscencí na lásku, na nostalgii rozchodů i na opilost štěstí. Každý kousíček
dláždění vyvolá mozaiku vzpomínek. Ve vzácné souhře tu verše básníka
dotváří kresby dalšího milovníka Paříže – Jana Antonína Pacáka.
