Převážná část fejetonů a textů shromážděných v knize Ať si holky popláčou byla v uplynulých šesti letech publikována v Lidové demokracii, Listech, Týdeníku Rozhlas nebo na Neviditelném psu, případně je vysílal rozhlas. Nosková v nich prokázala, že se umí bravurně pohybovat na hranici mezi publicistikou a beletrií a že se i na malé ploše dokáže vyjádřit k vážným i méně vážným věcem, událostem a jevům, jimž denně - někdy dobrovolně, jindy nedobrovolně - čelíme.
