Autor podle kronik a dobových dokumentů rekonstruuje a vypráví hutný příběh člověka, který se narodil na konci 19. století blízko Prahy, vyučil se řeznickému řemeslu, narukoval za 1. světové války na italskou frontu, po návratu se oženil, provozoval řeznickou a později hostinskou živnost, byl i drobným zemědělcem. Po roce 1948 musí vstoupit do JZD, hospodu včetně obytné části mu znárodní a násilím odebere stát, takže nemá ani kde bydlet. Řezník Toník je režimem trestán za to, že si dovolil nepřizpůsobit se, vzdoroval nařízením a nespravedlnosti. Idylu jeho života, i jeho sen živnostníka narušily války, nyní přichází o majetek, nemůže podnikat, stárne, je nemocen. Řezník Toník skončil jako dělník v továrně, stal se jako mnoho jiných živnostníků obětí budování socialismu.
