Jedinec je zpravidla brán jako uspořádaná a nedělitelná celistvá živá bytost. Záměrem autora knihy je doložit, že jedinec existuje také jako děj. Je uspořádán a nedělitelný nejen v prostoru, ale také v čase. Tento způsob nedělitelnosti a uspořádanosti je podstatou jedincovy celistvosti. Jedinec jako proces integruje po dobu své existence početné děje. Takový způsob existence je závislý na vodném prostředí, v němž se dějem stávají buňky, buněčné membrány nebo bílkovinné molekuly apod. Aby bylo možno uvést elementární děje probíhající ve vodném prostředí do patřičných souvislostí s tímto pojetím existence jedince, bylo třeba zavést poněkud netradiční způsob výkladu o předmětech pojednávaných v jednotlivých kapitolách. Zdůrazňuje se více význam genové exprese a bílkovin jako jejího produktu než - dnes populární - možnost cílené transformace genomu. Typy prostředí se odlišují podle toho, jak se jedinec podílí na jejich utváření, a jednotlivá prostředí jsou pojímána jako produkty i strůjci funkcí. Vývoj se podává jako nástroj prostoročasového způsobu existence jedince.
Spis je určen především biologům, ale je též vhodným doplňkem pro studenty medicíny, jimž by mohl pomoci nalézt představu o souvislostech dějů probíhajících v živém organizmu, a lépe tak porozumět tomu, co se při diagnóze chorobného stavu odkrývá. Kniha může být zajímavá také pro širší vzdělanou veřejnost.
