Trojice Michonových originálních variací na příběhy středověkých legend přivádí jejich hrdiny do ožehavých situací, v nichž není od víry a náboženského zanícení daleko k tělesným žádostem a zdánlivé vítězství nad sokem či uspokojení z dobře střeženého tajemství se může lehce zvrátit v tragédii. Autorovy stylisticky propracované a mimořádně působivé evokace deset století starých dějů znějí ozvěnou dávných kronik, nedovolují však zároveň zapomenout na věčný svár protikladů lidského nitra a nestálost a pomíjivost všech věcí.
