Kníže Soběslav I. (vládl v letech 1124–1140) patří mezi významné a přesto poměrně málo známé panovníky středověkých Čech. Autor si klade provokující otázku: Byl Soběslav „ideálním Přemyslovcem“, mužem statečným i rozvážným, jak jej líčí některé prameny, či typickým despotou raného středověku, který se nerozpakoval zastrašovat nespokojené velmože inscenovanými procesy a popravami? Propojuje přitom děje v českých zemích s rozhodujícími procesy „velkých“ dějin Evropy – střetnutím mezi císaři a papežstvím v tzv. sporu o investituru a koncem sálské dynastie na říšském trůnu – a srovnává politický vývoj v Čechách, Polsku a Uhrách. Věnuje se i události, jíž se kníže Soběslav I. nejvýrazněji zapsal do českého historického povědomí – vítězství nad vojsky císaře Lothara III. u Chlumce roku 1126.
