Pandořina skřínka mapuje rozmach feministického myšlení o filmu v době od sedmdesátých až po polovinu devadesátých let. Feminismus tehdy zasáhl široké spektrum kulturní teorie a praxe, „věda“ o filmu zároveň hledala co nejúčinnější nástroje analýzy, aby ukázala, jak film funguje, jak nás ovlivňuje a proč nás tolik fascinuje.
