„Dříve jsem si myslela, že mám všechno a neměla jsem nic. Dnes nemám nic, ale v podstatě mám všechno, protože mám svobodu. Ztratila jsem všechno, co jsem měla, abych dostala to, co jsem nikdy neměla.“
K tomuto poznání dospívá hlavní hrdinka příběhu, v němž není nic vymyšlené. Samia se narodila v Alžírsku, v bohaté rodině, ovšem muslimské, pro kterou dcera nic neznamená. Rodinu ovládá despotický otec, který v šestnácti letech Samii násilím provdá. Manžel ji znásilňuje, bije a vyhrožuje upálením zaživa. Do této atmosféry plné vyhrůžek a strachu porodí šest dětí. Aby unikla otřesné ženské podřízenosti, ale především uchránila své dcery před tím, co sama prožila, překračuje jedny hranice za druhými. Ocitá se v ubytovně pro bezdomovce, prochází všemožnými obtížemi. Nakonec nalezne bezpečný přístav až v Kanadě. Podobné utrpení prožívají milióny žen, které jsou rukojmím myšlení z předminulého století, nebo prostě jen obětí násilí ze strany mužů.
