Bitva na Bílé hoře je bezesporu jednou z nejznámějších událostí českých dějin - událostí takřka všeobecně považovanou za národní tragédii, jejímž bezprostředním následkem bylo staleté porobení českého národa -v Čechách a na Moravě- pod nadvládou cizí dynastie. Na základě bělohorské katastrofy vznikl pozoruhodný mýtus, který se stal významnou složkou kulturní tradice novodobého českého národa a je do značné míry živý dodnes. Nová kniha o Bílé hoře se vedle průběhu bitvy zabývá především cestou, která -na Bílou horu- vedla, čili událostmi bezprostředně předcházejícími stavovskému povstání, a pak -českou válkou- od třetí pražské defenestrace 23. května 1618 až k osudné neděli 8. listopadu 1620. Shrnuje dosavadní výsledky historického bádání v otázkách -cesty na Bílou horu-, a aniž by se bělohorským mýtem blíže zabývala, přece jen jej konfrontuje s trapnou skutečností, -jak to vlastně tenkrát bylo-.
