Tento výbor má těžiště v Millerově esejistice druhé poloviny třicátých let,
v mezidobí mezi Obratníky, v období radostné tvůrčí plodnosti. Právě v době
hospodářské krize, kdy se většina amerických expatů vracela domů,
se čtyřicetiletý Miller plavil z nenáviděného New Yorku do Paříže, aby se
– jak píše v eseji „Koláč, co se třpytí“ –ujal hrobnického řemesla: se vší
důstojností se chystá postupně pohřbívat vymírající svět okcidentální kultury.
V Millerově autorské mytologii totiž Evropa teprve umírá, Amerika už
rakovinnému bujení („cancer“) podlehla. Nakonec si hrobník Miller nemůže pomoct
a sám vejde do hrobu. Coby novodobý Orfeus či Kristus umírá jako člověk,
aby se mohl zrodit jako autor, aby mohl prožít nekonečně víc životů a svým
zpěvem pak pomoci druhým dosáhnout míru se sebou samými.
Převážná většina textů výboru je přeložena do češtiny vůbec poprvé.
