Bitva u Moháče (29. srpna 1526) má pro naše maďarské sousedy podobný význam jako v českém historickém povědomí Bílá hora. Moháč se však bezprostředně dotýká i našich dějin. Krvavá porážka armády českého a uherského krále Ludvíka Jagellonského, kterou jí uštědřily síly osmanského sultána Süleymana I., uvolnila český trůn pro habsburskou dynastii. Zároveň předznamenala rozklad uherského státu a jeho rozdělení mezi Habsburky, Osmanskou říši a sedmihradská knížata. Do jaké míry je dnes možné rekonstruovat průběh moháčské bitvy? Proč Ludvíkovi velitelé riskovali útok proti početní převaze Osmanů? Musel král na útěku z bitevního pole zahynout? Jednoznačně odpovědět na tyto a četné další otázky i s použitím výsledků současné historické vědy a velkého množství dobových pramenů není snadné. Kniha je proto spíše pokusem vylíčit příběh moháčské tragédie, jak může být viděn z dnešního pohledu. I když se snad ještě objeví nová fakta či zapomenutá svědectví, Moháč zůstane připomínkou lidského utrpení, ale i nepěkným dokladem sobectví, závisti a chamtivosti. Naštěstí zbylo v tomto příběhu místo také pro hrdinství, lásku a obětavost.
