Když narazí teenager na problém s rodiči či příbuznými, často si pomyslí: Nerozumí mi, uteču. Ve zbrklém útěku z domova vidí východisko. Nejinak uvažuje i třináctiletá Markéta, kterou k útěku přinutí dědova posedlost-naučit vnučku jezdit na koni. Zabloudit v neschůdných šumavských lesích plných nástrah a zakoutí je na pováženou.
Třísk. Rána jako z děla. Najednou celé okolí ozářil blesk a zalil je namodralým světlem. Všechno kolem vypadá jako přeexponovaná fotografie. V téže vteřině se rozpršelo. Žádný mírný déšť. Liják.
Markéta se vyděšeně motá kolem své osy. Snaží se najít nějaký záchytný bod. Srdce jí tluče na poplach. Kouše se do rtu. Zmocňuje se jí panika. Zoufalství. Kouká nahoru. Chce spatřit oblohu. Někteří lidé věří, že v ní sídlí Bůh.
-Pane Bože, údajně jsi všemohoucí. Proč mi nepomůžeš? Víš, jak šíleně se bojím. Strachy se zblázním. Vyveď mě z té sloty. Nebo dej, ať omdlím. Nechci bouřku. Bojím se. Já se tolik bojím…-
