Ze všech stran se na nás valí tsunami svalnatých, agresivních, megalomanských slov,
která nás chtějí obelhat, šokovat, připravit o vlastní úsudek. Ideologicky vyhrocených
slov, sloužících držitelům moci i jejich oponentům, aby s námi mohli manipulovat;
pošetilých sloganů reklamních šamanů, kteří nám potřebují vsugerovat, že se neobejdeme
bez věcí, které nám ve skutečnosti škodí; zlomyslných, ubohých a krutých pomluv,
polopravd a dezinformací, vymýšlených bližními, kteří vám přičtou k tíži i špatné počasí.
Stačí otevřít noviny, stačí zapnout televizor, stačí poslouchat hovory lidí.
V takovém čase potřebujeme slova poctivá a ryzí, slova, která platí, slova, jimž se dá věřit.
Právě z takových důvěryhodných slov jsou stvořeny neefektní, ale uhrančivé básně
Magdalény Rysové, která zdánlivě běžné, každodenní zážitky dokáže přetvořit v malé každodenní zázraky.
Jsou jako pramenitá voda, která osvěží člověka mnohem lépe než všechen sortiment průmyslově
vyráběných dryáků. Jako živá voda, která i ve dnech zdánlivého odumírání lidskosti má
tu moc probudit nás k životu. Díky za ně.
