Nová sbírka Jaroslava Žily tvořivě navazuje na autorovu specifickou poetiku, jak je čtenáři známa z jeho předchozích děl. Tematicky opět čerpá z ukotvenosti v místních a rodových tradicích (zejména v prostředí moravskoslezských Beskyd), v osobních reminiscencích na události ze života rázovitých horalů a předků. Představuje sugestivní mozaiku privátní i krajinné historie zbudovanou zde básnickou pamětí ve veršových mikropříbězích a lyrických reflexích a zkratkách. Formálně jsou Žilovy básně ucelenými miniaturami se subtilní metaforikou, v nichž děje, stavy a prožitky působí často jen silou přímočaré výpovědi. K pestrosti výrazových prostředků přispívá užívání dialektu a řečových figur charakteristických pro obyvatele beskydských chalup a horských osad.
