U Havlíků na dvoře bylo celé shromáždění. Seběhly se sousedky, kmotry a tetky, a bylo řečí jako vody. Všecky litovaly Havlíkovy, že musela se taková věc přihodit právě u nich. „Pro Pána Boha, lidičky, vždyť mě celou poblázníte,“ zanaříkala panímáma Havlíková při těch výkladech. „Budete muset dát na modlení a na světlo,“ pravila jedna kmotra. „Toť se ví, že dáme. Jakpak ne!
