Už jako malý kluk jsem chtěl poznat svého tátu, ale nemohl jsem si to dovolit. V naší rodině po něm nezůstala jediná fotografie, klobouk, vůbec nic! Matka zahladila stopy po svém prvním manželovi, mém tátovi, tak dokonale, že snad už ani sama nevěděla, jak vypadal. Čím jsem byl starší, tím víc jsem si na ulici prohlížel kolemjdoucí a uvažoval, který z nich by mohl být můj táta. Každý, koho jsem v té době jako kluk znal, tátu měl, a když ho neměl, tak alespoň věděl, jak vypadá. Já ne! Není to dobrý pocit, to mi věřte. Uvnitř ta nejistota bolí. -Byla válka,- to bylo
jediné matčino vysvětlení...
A právě autorova matka je hrdinkou úvodního dílu -rodinné ságy-, s jejímž pokračováním nazvaným I blbci někdy pláčou, jsme se již před časem seznámili.
Do krásné Boženky se zakouká pekařský dělník Jaroslav a pronásleduje ji tak dlouho, až dívka proti své vůli podlehne a záhy se chystá svatba. Boženka porodí syna a rodina se stěhuje do pohraničí, kde je po válce spousta prázdných domů po vysídlených Němcích. Jaroslav se stává šéfem místní pekárny, takže by jeho žena mohla být šťastná, neboť si žije v přepychu a nemusí pracovat. Místo toho panuje doma chlad, o něhu Jaroslav marně škemrá; z Boženky se stává zhýčkaná panička, kterou v městečku nemá nikdo rád.
Při sobotních tancovačkách, kam Boženka Jaroslava doprovází, stále vyhlíží muže, kterého jí předurčil osud a který si pro ni - jak věří - jednou přijde. A posléze se skutečně objeví neznámý mladík, do něhož se Boženka bláznivě zamiluje. Citově vyprahlý Jaroslav se natruc spustí s mladou cikánkou, která mu úplně zamotá hlavu.
Boženčina nevěra je brzy odhalena; Jaroslav cítí, že se mu hroutí život, vyžene cikánku a marně číhá na cizoložného mladíka, s nímž si chce -vyrovnat účty-. Doma si vybije vztek alespoň na své ženě, která dlouho neváhá a odchází s dvouletým Járou z domova...
