Rakousko se v letech 1998 a 2006 ujalo předsednictví v Radě Evropské unie, které pro daný stát představuje zátěžovou zkoušku hned na několika úrovních. Konkrétně se jedná o test integrační zralosti, evropské politiky, diplomatických schopností a personálních (úřednických) a organizačních kapacit daného státu. Zatímco v roce 1998 převzalo Rakousko předsednictví pouhého tři a půl roku po svém vstupu do Evropské unie, tedy v pozici spíše nezkušeného a evropskými politikami neprotřelého členského státu, tak v roce 2006 již mohlo těžit ze zkušeností nabytých během desetiletého členství v Unii a předsednictví v Radě v roce 1998. Odpověď na otázku, jak si v tomto kontextu vedlo, a to jako neutrální evropský stát spíše menší rozlohy, který je znám rezervovanějším postojem k rozšiřovací unijní politice, zásadní to otázce integračního procesu během obou let, a současně slabší veřejnou podporu k členství v Unii, je hlavním záměrem předložené publikace.
