Téma veřejného prostoru patří dnes ke klíčovým tématům architektonické diskuze i k důležitým motivům městských politik a plánů. Co je však tak nového na tématu veřejného prostoru, že přitahuje pozornost tvůrců, politiků i teoretiků na architektonických výstavách, konferencích a v médiích? Možná, že je to právě novodobá nesamozřejmost veřejného prostoru: jeho zpochybnění, rozklad jeho fyzické formy i tradiční funkce a opětovné hledání jeho nových forem i nové náplně. Výběr textů předních architektů, urbanistů, sociologů i právníků se pokouší postihnout dvojznačnost veřejného prostoru jako prostoru fyzického i sociálního a zároveň poukázat na rozdílné hodnotící postoje, na rozkmit mezi ohlašováním krize a rozkladu veřejného prostoru na jedné straně a pozitivním hledáním nových forem a programů na straně druhé.
