Kniha básní v próze Maxe Jacoba je základním básnickým dílem francouzské literatury 20. století. Max Jacob, vynikající básník a přítel avantgardních umělců, do svazku shrnul 170 básní v próze, v nichž na sebe naráží ryzí lyrismus, slovní ekvilibristika a humor se svěží sensibilitou. Prvního vydání se sbírka dočkala v roce 1917, čtrnáct výtisků obsahovalo Picassův kubistický lept Harlekýna. Sbírka vyšla podruhé v nakladatelství Gallimard až v roce 1945, doplněna studií Michela Leirise, kterou naše vydání obsahuje též. V češtině nebylo Jacobovo dílo dosud příliš vydáváno. První, kdo Jacoba uvedl do české literatury, byl Karel Čapek ve Francouzské poesii nové doby. V roce 1929 vyšla v překladu Bohuslava Reynka Obrana Tartufova a v roce 1967 krátký, jedenáctistránkový Reynkův překlad textu Jezulátko. Nakladatel Rudolf Škeřík vydal v edici Prokletí básníci výbor z Jacobových textů přeložených Svatoplukem Kadlecem, ovšem z němčiny. Úplné vydání Jacobova Kalíšku s kostkami z francouzštiny přeložil Michal Novotný, redigovala Vlasta Dufková.
