Prózu Vězeň č. 1260 napsal Jaromír Šavrda mezi zářím a listopadem 1982 během svého druhého věznění v Ostravě (1982-84). V knize popisuje poměry v komunistických kriminálech, ale i nejrůznější osudy muklů či absurdní historky, které bylo možné zažít jen v zemi, kde vládli straničtí pitomci spolu s tajnou policií. Kniha poprvé vyšla v autorově samizdatové edici Libri prohibiti (1985) v deseti kusech. Jaromír Šavrda (1933 - 1988) patří mezi dnes již proslavenou skupinu spisovatelů, tzv. -třicátníků-, jejichž hvězda poprvé zazářila v šedesátých letech minulého století. Koncem padesátých let vystudoval českou literaturu na Karlově univerzitě v Praze a těsně před promocí, v době začínající normalizace, ho vyloučili z právnické fakulty. Šavrdovy literární začátky byly slibné, v rozmezí šesti let mu vyšly tři knihy. Jeho prvotinou byl kriminální příběh -Půjdeš, nevrátíš se- z roku 1964. O tři roky později vyšla sbírka vědeckofantastických povídek -Příběhy třetího času- a v roce 1970 vydalo nakladatelství Puls jeho nejzávažnější oficiálně vydanou publikaci s názvem -Kniha královrahů-, která byla inspirována atentátem na J. F. Kennedyho. Tento titul však již byl stažen z knihkupeckých pultů. Další práce publikoval Jaromír Šavrda již jen v samizdatu, za což byl dvakrát vězněn. V komunistických kriminálech si odseděl téměř pět let, ačkoliv měl velmi vážné zdravotní potíže, a to ho nakonec stálo život. Zemřel, aniž by se dožil 55 let.
