Publikace si klade za cíl mapovat, analyzovat a popsat dosud známé procesy provázanosti mediální komunikace s veřejnou politikou. Měla by být souhrnem toho, co v současné době sociální vědy řeší a jaké konceptuální rámce k tomu uplatňují. Veřejná politika a média se v tomto případě pojí s normativně-ontologickými principy, jež jsou pojímány jako součást praktické filozofie. Autor, který se hlásí k odkazu Erica Voegelina, sleduje různé výklady pojmu veřejný zájem, občanská společnost, percepce demokratického a právního státu a dostává se k úskalím teorie modernizace v posttotalitních zemích a k proměnám jazyka v globalizovaném světě takzvaných nových médií. Závěr knihy posiluje Voegelinovu teorii o nutnosti zotavení sociálních věd z destrukce pozitivistické éry. Knihu, která propojuje soudobé poznatky z mediální a vědecké sféry, jistě ocení nejen studenti sociálních věd, ale svým netradičním přístupem určitě zaujme i odborníky společenskovědních oborů.
