Připravujeme pro vás velký komentář k novému občanskému zákoníku. Komentář bude rozdělen do osmi svazků. K prodeji je každý svazek jednotlivě, při objednání celého díla poskytujeme výraznou slevu. První svazek vyšel 18. 11. 2013, další svazky vyjdou v průběhu roku 2014.
Autorský kolektiv je z velké části tvořen členy kodifikační komise, kteří se na přípravě zákona bezprostředně několik let podíleli, popř. kteří byli do přípravy zapojeni jiným způsobem. Hlavní redakci díla laskavě převzali JUDr. Filip Melzer, Ph.D., LL.M. a JUDr. Petr Tégl, Ph.D.,členové kodifikační komise, působící na akademické půdě i v advokacii. Oba hlavní redaktoři mají výraznou zásluhu na konečné podobě kodexu a na jeho projednání v legislativním procesu. Dílo je psáno po vzoru velkých zahraničních komentářů, zejména německých. Bude obsahovat podrobný výklad zákona s uvedením nahrazovaných ustanovení a důvodovou zprávu. Text je bohatě strukturován tak, aby byl uživatelsky příjemný a aby v něm bylo možno rychle a účinně nalézt hledanou odpověď. Komentář je opatřen i věcným rejstříkem.
Hlavní cíl, který si autoři komentáře kladou, je především jeho praktická využitelnost ze strany soudců, advokátů, notářů, exekutorů a podnikových právníků při jejich každodenní práci. Komentář bude vydán v několika svazcích. K prodeji bude každý svazek jednotlivě, při odebrání celého díla budeme poskytovat slevy. Svazky budou vycházet postupně.
Nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) představuje pro naše právo zcela zásadní předěl. Se svými více než třemi tisíci paragrafy je bezkonkurenčně nejrozsáhlejším a nejpodrobnějším právním předpisem nejen v celé české, nýbrž i československé právní historii. Na jeho přípravě se soustavně pracovalo dvanáct let a jeho výsledná podoba je dílem několika desítek odborníků ze všech právních oblastí.
Nový zákoník přináší do našeho soukromého práva nespočetné množství změn a novinek. Je vhodné upozornit alespoň na některé z nich. Úvod kodexu je věnován základním zásadám, na nichž je postaven celý systém občanského práva. Mezi nimi hraje hlavní roli princip poctivosti a zákazu zneužití práva, domněnka jednání v dobré víře, příkaz k dodržování daného slibu a splnění ujednaných smluv. Obecná část zákona dále zahrnuje statusové právo člověka s rozsáhlou úpravou osobnostních práv, jakož i podrobnou reglementaci právnických osob. V těchto partiích nalezneme např. nové pojetí nabývání svéprávnosti a možností omezení svéprávnosti, podpůrná opatření při narušení schopnosti člověka právně jednat, problematiku změny pohlaví apod. Je třeba rovněž vyzdvihnout nově pojatou úpravu věci v právním smyslu a návrat k zásadě, že stavba je součástí pozemku. Obecnou část uzavírá úprava právních skutečností, z nichž nejvýznamnější je koncepčně unikátní uchopení materie právního jednání, včetně posuzování jeho platnosti a neplatnosti.
Druhá část zákona, „Rodinné právo“, obsahuje ve srovnání se současným stavem jen minimum odchylek. Přesto i zde nalézáme některé novinky – např. možnost osvojení zletilé osoby, novou úpravu rodinného závodu apod. V zásadě však tyto partie ve značné míře vycházejí z platného zákona o rodině.
Následující, třetí část zákona, nazvaná „Absolutní majetková práva“, představuje snad největší odklon od stávajícího zákona. Jejím obsahem je úprava věcných práv a práva dědického. Věcná práva zahrnují držbu a právo vlastnické a dále věcná práva k věci cizí – právo stavby, věcná břemena (služebnosti a reálná břemena), právo zástavní a zadržovací. Hlavními novinkami jsou zde např. možnost nabývání vlastnictví od neoprávněného, možnost realizace zástavního práva postupem, na němž se smluvní strany dohodly, atd. V této části nalezneme také našemu právu dosud neznámý institut správy cizího majetku, inspirovaný právní úpravou v Québecu. Nové dědické právo představuje rozsáhlou úpravu téměř dvou set padesáti ustanovení, kde nalézáme instituty dědické smlouvy, dovětku, odkazu, výhrady soupisu pozůstalosti apod. Úprava vychází vstříc zejména potřebám a přáním zůstavitele a podporuje jeho pořizovací svobodu.
Část čtvrtá nese označení „Relativní majetková práva“ a zahrnuje kromě obecné úpravy závazkového práva též závazky vznikající ze smluv a závazky vznikající ze zákona. Obecná část obligačního práva přináší nové či staronové instituty jako předsmluvní odpovědnost, neúměrné zkrácení, zákaz lichevních smluv, podstatnou změnu okolností po uzavření smlouvy, závdavek apod. Zejména v partiích závazků ze zákona došlo k mnoha změnám. U náhrady škody bude rozhodující, zda ke škodě došlo v důsledku porušení smluvní, či zákonné povinnosti. Pro oba případy platí jiné předpoklady, jakož i jiné následky. Úprava bezdůvodného obohacení je ve srovnání s platným zákoníkem mnohem podrobnější a propracovanější a též koncepčně odchylná od dnešní úpravy.
