Krátce po 15. březnu 1939 muselo české vedení světoznámé obuvnické firmy Baťa a.s. Zlín řešit choulostivé otázky spojené s vlastnictvím firmy. Tehdejší největší akcionář společnosti Jan Antonín Baťa pobýval v USA a do tehdejšího protektorátu se již nevrátil. Po řadě tajných jednání s Janem Baťou se do vlasti vrátila paní Marie Baťová, vdova po zakladateli zlínské obuvnické společnosti, aby se zde ujala řízení firmy, která zůstala v českých rukou. Nacistický okupační aparát se však s tímto stavem nehodlal smířit, nasadil proto do firmy svého zástupce, který měl dohlížet na všechny operace českého vedení a připravit ovládnutí společnosti Němci. Český management tento záměr včas postřehl a sám si našel svého spolehlivého německého ředitele – tenkráte 45letého Albrechta Miesbacha, zkušeného vedoucího pracovníka obuvnické firmy v Augsburgu. Tento německý vlastenec s právnickým a národohospodářským vzděláním se nikdy nestal členem nacistické strany NSDAP.
