Jmenoval se Tristan, bylo mu tři sta let a za svůj život poznal mnoho z lidských citů a vášní. Poté, co tento obrovský strom smetla vichřice a vyrvala z kořenů, začíná jeho nový život. Strom, vysazený v době kralování francouzského krále Ludvíka XV., nás vyzývá, abychom spolu s ním sledovali dramata, jež za svého života zažil: náboženské války, Francouzskou revoluci, Dreyffusovu aféru i okupaci Francie. Ani po své biologické smrti strom není jen vězněm své paměti, ale žije dál nový život.
Jak žije strom? Z čeho se skládá jeho vědomí? Jak reaguje na své okolí? Jeho posmrtné vyprávění nám předvádí svět, přírodu a lidi v novém světle rostlinného vnímání skutečnosti a světa a nastoluje univerzální otázku: jaký je pro strom nebo člověka nejlepší způsob jak nezemřít?
