Kniha se zamýšlí jednak nad jednotou pěti základních výrazů Nietzschovy metafyziky (vůle k moci, nihilismus, věčný návrat téhož, nadčlověk, spravedlnost), jednak je ve své druhé části úvodem do filosofie, a to prostřednictvím Heideggerova výkladu básníka Hölderlina a myslitele Nietzscheho. Takto se Heidegger dostává k vlastnímu pojetí skutečného myšlení. V knize se vyměřuje podstata myšlení, čímž se ozřejmuje dokonce básnění samo. Otevírá se tak možnost pohlédnout kriticky na základní pojmy západní metafyziky.
