Oproti hojně dochované hudbě duchovní je instrumentální tvorba domácích autorů v Praze první třetiny 18. století vyslovenou vzácností. Bezmála dvacet instrumentálních skladeb Antonína Reichenauera patří k těm nejvýznamnějším z nich. Reichenauer působil jako hudebník v kapele hraběte Morzina, kde po Johannu Friedrichu Faschovi převzal roli domácího skladatele. Excelentní úroveň kapely dokládají pravidelné kontakty hraběte s A. Vivaldim; toho angažoval jako svého „maestro di musica in Italia“ a Vivaldi Morzinovi dedikoval mj. svůj opus 8 obsahující slavné Čtvero ročních dob. Raritnost Reichenauerových virtuosních koncertů je ještě podtržena jejich extrémní technickou náročností, která dokládá zdatnost tehdejších hráčů v kapele – a tu si pochvaloval i sám Vivaldi! Kdekterému hudebníkovi by šly tyto koncerty i dnes „přes prsty“. Ne tak „mágovi“ Sergiu Azzolinimu a dalším sólistům této nahrávky. Ti společně se souborem Collegium 1704, který se výrazně etabloval nahrávkami vrcholných děl J. D. Zelenky, podávají Reichenauerovy koncerty s temperamentem a energií této muzice vlastní. Barokní koncerty Antonína Reichenauera – ani Vivaldi by se za ně nestyděl.
