Česká republika udržovala v prvních dvou dekádách své samostatné existence jednoznačný zahraničněpolitický kurz směrem k západní Evropě a k transatlantickým politickým a bezpečnostním strukturám. Po plném začlenění do náročného euro-atlantického prostoru hledá cesty, jak v něm prosazovat své zahraničněpolitické zájmy, a měla by dlouhodobě vymezit, jakou roli zde chce sehrávat. Monografie v této souvislosti zkoumá, zda je pro ČR přínosné využívání zahraničněpolitického aktivismu typického pro malé státy, jaké nové možnosti a příležitosti ČR zahraničněpolitický aktivismus nabízí, a v čem naopak spočívají limity nebo úskalí jeho využití. Zároveň sleduje, zda má ČR pro zahraničněpolitický aktivismus předpoklady, případně jaké faktory v zahraničněpolitické praxi ČR brání jeho rozvoji a nakolik se s nimi lze v blízké budoucnosti vyrovnat.
