Svůj druhý román Jevgenij Vodolazkin zasadil do prostředí Rusi patnáctého století sužované morem. Hlavním hrdinou románu je středověký lékař, resp. léčitel, který za pomoci bylin a jiných přírodních produktů zachraňuje životy druhých. Když však během porodu nedokáže zachránit svou milovanou Ustinu, rozhodne se opustit svoji vesnici, svůj dům, změnit si jméno a jako poutník se vydá na cestu za vykoupením. Cestuje po Evropě a všude využívá svých léčitelských schopností. Jeho talent mu umožňuje doslova spasit životy lidí nakažených morem, zacelovat nejrůznější poranění a čím více se pro druhé obětuje, tím silnější je jeho dar. Když však konečně doputuje až do Jeruzaléma, zjišťuje, že ten nejtěžší úkol jej teprve čeká.
Laurus je postavem na věčných tématech – víře, lásce, ztrátě a sebeobětování. Střídáním jazykových rovin (od středověké až k moderní ruštině) se autorovi daří tento pocit věčnosti přenést i na čtenáře.
