Próza Čéťové a zloději vypráví o snech a pocitech karlínských dětí ulice, které prožívají první doteky syrového světa na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Na tehdejší svět se díváme očima osmiletého Oldřicha a jeho spolužáků, s nimiž prožívá svá dobrodružství na drsně poetickém pozadí
dělnické kolonie. Proti dětem stojí zeď nezáživného světa dospělých, mechanické odpovědi,
primitivní sobectví a předsudky. Dětská duše se ale dokáže zachytit nitek snivosti a fantazie, pobývat v krajinách vnitřní svobody.
