Kniha Pavla Zatloukala, předního znalce výtvarného umění a architektury 19. a 20. století, volně navazuje na velmi ceněnou knihu Příběhy z dlouhého století / Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku. Na základě tří někdejších pevnostních měst – Olomouce, Brna a Hradce Králové – a srovnáváním s řadou dalších lokalit, jako jsou Vídeň, Praha, Kroměříž, Verona, Krakov - jsou zkoumány určující faktory a podmínky urbanistického a architektonického vývoje v 19. století, jež podmínily jejich směřování v následujícím věku.
Kniha má mezioborové rozpětí a autor se jistě pohybuje mezi dějinami umění (dějinami architektury, urbanismu, ale také výtvarné kultury), obecnými dějinami, ale například i statistikou. Jako zdrojů Zatloukal netradičně využívá – kromě klasických archiválií a literatury – rovněž dobový denní tisk, což značně prohlubuje plastičnost nazírání a chápání. Výpravná obrazová publikace se šesti sty barevnými reprodukcemi je členěna do sedmi oddílů a celkem třiceti kapitol, z nichž podstatná část je věnovaná Olomouci. Kniha detailně popisuje její vývoj počínající snahou vyrovnat se s josefínskou proměnou někdejšího duchovního centra Moravy v posádkové město (což souviselo se zrušením a následně většinou i zbořením dvou třetin zdejších kostelů a klášterů) a pokračující až k pozdně klasicistní měšťanské stavební produkci, architektuře romantického i přísného historismu, secesi a moderně.
Vedle uměleckohistorických kapitol tvoří nemalou část knihy cenné soupisy – lexikon umělců, architektů a stavitelů, komentovaný soupis novostaveb a podstatných přestaveb tří základních olomouckých čtvrtí a mapové přílohy včetně velkoformátového plánu Olomouce k roku 1915.
