Kniha analyzuje vývoj lidského myšlení ve vztahu k přírodě. V první části autor věnuje pozornost náboženskému, především křesťanskému pohledu na svět v kontextu současných environmentálních problémů. Klade si otázku, zdali může být křesťanství bez viny, pokud nás už dva tisíce let ponouká k podmaňování a naplňování Země, k panování nad ní. Zároveň nabízí propracovanou odpověď. Ve druhé, neméně závažné půli knihy je náboženství vykresleno jako jeden článek příčinného řetězce, jenž lidskou kulturu vystavěnou na principu nadřazenosti nad okolním světem směřuje ke globální ekologické krizi a k ohrožení samotné existence našeho druhu. Kniha přináší originální výklad dějin podle vztahu historických kultur k okolnímu světu, některé zcela nové pojmy a mnoho barvitých metafor. V konečném důsledku je odvážnou myšlenkovou syntézou o nás, o lidech, a o naší omylnosti.
