Dějiny významného šlechtického rodu Valdštejnů v 17. a 18. století nejsou jen dějinami ekonomickými či politickými, ale také dějinami přirozeného světa jedinců, kteří patřili k nejvyšší české aristokracii své doby. Předkládaná kniha nabízí pohled do každodennosti valdštejnských rezidencí, do reprezentačních strategií, jimiž se tento rod prezentoval vůči okolní společnosti, a do kulturní činnosti, kterou Valdštejnové podporovali. Snaží se odpovědět na otázky, jak česká šlechta doby barokní zacházela s vlastní minulostí, jak prožívala přítomnost na svých sídlech a jak rozvíjela vlastní zbožnost a zbožnost svých poddaných s vědomím věčného života po smrti. Tato kniha tak otevírá nanejvýš aktuální problematiku, jak a zda vůbec může člověk stimulovat u ostatních vnímání vlastní minulosti a jak lze zanechat budoucím generacím odkaz, v němž vymezí své místo v jejich paměti.
