Zkušený stíhací pilot z předválečných dob a rovnostářsky založený poddůstojník z pohledu těch „dole“ vydává ve svém deníku svědectví nejen o sobě, ale i o tom, čím vším si čs. letci v prvním roce exilu museli projít. Papíru tedy svěřuje nejen bezprostřední dojmy z mnoha leteckých bojů, ale také o složitém a nelehkém formování zahraniční odbojové akce, o tíze bídné sociální situace, o prostém lidském stesku po domově, ale i o značně napjatých vztazích - jednak mezi důstojníky a poddůstojníky, jednak mezi vojáky na frontě a odbojovým vedením v zázemí. Často se velmi kriticky vrací i k období bezprostředně předcházejícímu březnové okupaci. A ani tady si servítky rozhodně nebere.
Deník, jakých se mnoho nedochovalo, se tak stává cenným dokumentem i proto, že postoje a názory pisatele jsou svým způsobem reprezentativní pro nemalou část příslušníků tehdejšího československého letectva.
