Poslední knihou, která vyšla ještě za života básníka, překladatele a editora Petra Mikeše (1948 – 2016), jsou jeho netypické, střípkovité memoáry. Autor v nich volně sleduje chronologii vlastní životní i tvůrčí cesty. Orientuje se víc na „portrétování“ osobností, které na něho měly zásadní vliv nebo byly jeho literárními láskami a blízkými spolupracovníky. Logicky se vrací do normalizačních let, kdy vydával v Olomouci s Rostislavem Valuškem a Eduardem Zachou Texty přátel, podnětnou samizdatovou edici, v níž vycházela díla Březinova, Demlova, Zahradníčkova, Šafaříkova a řady dalších českých i světových autorů. V memoárech reflektuje rovněž svou rozsáhlou překladatelskou práci zasvěcenou především básníkovi Poundovi, ale také dílu jeho dcery Mary de Rachewiltz a vnučky Patrizie de Rachewiltz. A vzpomíná na místa, která měl rád. Nejen na rodnou Moravu, na Zlínsko, do Olomouce a Brna, ale rovněž do Benátek, Rapalla, Poundova Brunnenburgu, nebo do Anglie a Ameriky, kde pobýval na studijních pobytech.
