Kniha Jen Lien-kcheho, mistra sžíravé satiry a magické absurdity, vypadá na první pohled jako pohádka o dvou znepřátelených rodech vládnoucích ve vesnici, která se během několika desetiletí čínské hospodářské expanze mění v mnohamilionové město. Složité rodinné a milostné vazby se proplétají s těmi mocenskými, rozkvět rodu jde ruku v ruce s rozkvětem města Rozpukov. Brzy však začínáme chápat, že pohádka se mění v mrazivé podobenství o korumpující moci peněz, cynismu, bezohlednosti a ziskuchtivosti, které v čínských poměrech dosahují natolik nepředstavitelných rozměrů, že jediným prostředkem jejich zachycení je právě zmiňovaná absurdita a magičnost líčení. V tomto smyslu je Jenův román mimořádným uměleckým svědectvím pro dobu, v níž začíná hrát Čína z globálního pohledu dominantní roli.
