René Kujan (1974) byl ještě před deseti lety jedním z tisíců rekreačních běžců. Pak se ale ocitl na sedadle spolujezdce v autě, které se střetlo s protijedoucím vozidlem a všechno se změnilo. Od lékařky si vyslechl mrazivý ortel: „Nikdy už běhat nebudete.“
Navzdory všem prognózám po devíti měsících zdolal maraton. Od té doby běhá každý den, někdy i 32 maratonů za měsíc. Na lidi, kteří takové štěstí jako on neměli a zůstali na vozíku, myslí pořád – věnuje se charitativním běhům v jejich prospěch.
Tato kniha popisuje Reného návrat do běžeckého života a dosažení světového prvenství při oběhnutí Islandu, kdy ho uprostřed podzimního marastu doprovázela jedna statečná žena a dvouměsíční syn.
Předmluvu ke knize napsal Miloš Škorpil
René Kujan
(1974) Překladatel, žurnalista, vyučený umělecký truhlář (v uvedeném časosledu) a také běžec. Na svém kontě má tři světová prvenství v sólovém běhu na Islandu, který oběhl kolem dokola a přeběhl napříč i podélně. Věří, že člověk se správnou motivací dokáže téměř vše. Rád leží v knihách se skutečnými příběhy. Několik posledních desetiletí nemá televizi a dlouhá léta žil také bez auta a ledničky. Jeho vzory jsou Jára Cimrman, Roald Amundsen a Dean Karnazes. Kdyby mohl, odlétal by na léto do studených krajin. Volné chvíle tráví nejraději s rodinou nebo nespoutanými potulkami po horách a lesích, případně obojím zároveň. V současnosti je redaktorem portálu Běhání.Sport.cz. Domnívá se, že správně aplikovaný běh by měl být nedílnou součástí našich životů.
