„Záměr Karla Sládka tematizovat Kerouacova duchovní východiska je chvályhodný právě proto, že může do jisté míry objasnit odpověď na otázku, z jakých zdrojů konceptualizace Kerouacových prací čerpal navzdory mýtu, že šlo o programové vyloučení stavebních osnov literární tvorby. Spirituálně-teologická či zkušenostně eschatologická perspektiva Karla Sládka může řešení této složité otázky posunout o krok dopředu. Karel Sládek ukazuje, že referenční rámec Kerouacovy tvorby souvisí s teologicko-spirituálním pozadím, které ovlivňuje akcenty a klíčové architektonické prvky výstavby fikčního světa jeho vyprávění. Sládek velmi pěkně ukazuje, že za původně buddhistickými obrazy, pojmy a akcenty se daleko spíše skrývají motivy a témata inspirovaná křesťanskou eschatologií a odkazy na konstitutivní znaky vycházející z křesťanské spirituality.“ (ThLic. Petr Burda, Th.D.)
