Kniha se věnuje neobvyklé kategorii vojenského letectva, pilotovaným letadlům poháněným raketovými motory. V období mezi dvěma světovými válkami umožnil technických vývoj přistoupit ke stavbě a zkouškám prvních raketových letounů. Zprvu se jednalo o vyloženě experimentální stroje, odtud však nebylo daleko k úvaze o jejich vojenském využití. Raketový pohon nabízel jinak nedosažitelnou rychlost a dostup, což vedlo některé konstruktéry k návrhu strojů tohoto druhu.
Od nich byl jenom krok k dalšímu využití raketových technologií, návrhům pilotovaných letadel. Většina z nich se z nejrůznějších příčin nedostala do výzbroje, druhá světová válka však byla jediným konfliktem v dosavadních dějinách, kdy nebe ozařovaly plameny z trysek válčících raketových letounů. Vedle bojových operací Messerschmittova Me 163 Komet a japonské sebevražedné Ohky vznikla na obou stranách válečné barikáda celá řada dalších raketových letadel, které však nepřekročily pokusnou fázi vývoje.
Práce na pilotovaných raketových letounech pro bojové účely pokračovaly ještě několik let po válce, prudce rostoucí výkony mnohem praktičtějších proudových letadel je však z této oblasti zcela vytlačily. Období druhé světové války a let před jejím vypuknutím je tak v letecké historii výjimečné i z pohledu raketového vývoje.
