Tématem publikace je reformovaná církev jako živoucí organismus v kontextu své doby. Její nejvyšší představitel na Moravě se v sedmi kapitolách stává průvodcem při budování nových evangelických komunit. Ve svém úřadu zaštiťuje úsilí o nejen deklarovanou, ale i prožitou svobodu svědomí, která neměla být omezena na bohoslužbu a kostel. Měla patřit též chalupám, salonům, čtenářským společnostem i zednářským lóžím. Církev ve vztazích reprezentují příbuzenské sítě, evangelické umění nebo tajná korespondence iluminátů. Příběhy společnosti, seskupené okolo protestantských církví, přecházejí přes hranice náboženské, sociální i hranice zemí. Evangelíci, vyvedení na začátku osmdesátých let 18. století Tolerančním patentem císaře Josefa II. z ilegality, se přes četné překážky podíleli na hospodářském a kulturním vzestupu českých zemí.
