Přesto, že nepostrádá napětí, není tento román thriller. Není ani románem o velké lásce, jak by mohl napovídat titul (převzatý z posledního verše sonetu Luíse de Camoes), povzdech pastýře Jákoba, který doufal, že službou u Labana získá krásnou Rachel. Příběhy nenaplněných lásek a nedožitých životů přízračných postav poukazují na sepětí mezi láskou a smrtí, a souzní tedy s básníky manýrismu (na rozdíl od Freuda) vědomím toho, že „na život není léku“. Román, v němž nic není, jak vypadá, založený na technice paradoxu a využívající prostředků poezie (korespondencí), zkoumá možnosti a hranice prózy. Pod maskami se v knize skrývá, prosycena humorem, ironií a sebeironií, výpověď autora zralé životní moudrosti, jehož fantazie nezapře někdejší vztah k surrealismu, a který se prostřednictvím psaní „snaží pochopit, co nechápe“.
