To nejcennější, co máme, je čas.
Lux Lysanderová je uhoněná svobodná matka a špatně placená servírka. Před totálním zhroucením ji zachrání nabídka rodičů, aby si na dva týdny vyjela někam do přírody, že se jí postarají o čtyřletého syna.
Lux vyrazí tábořit do místa zvaného Měsíční údolí a užívá si volnosti. Uprostřed noci ji probudí zima, a když vyjde ze stanu obklopuje ji hustá mlha, z níž v dálce problikává světlo. Vydá se tím směrem a najednou se ocitá na prosluněné louce uprostřed skupiny lidí, jejichž oblečení, způsob mluvy i chování působí dojmem, jako by byli z jiných časů.
A pak si Lux uvědomí, že oni jsou z jiných časů.
Ocitla se v idylické komunitě, žijící v naprostém odloučení od světa. Jakmile v ní odezní šok, že se přesunula časem na začátek dvacátého století, začne si Lux užívat přirozenosti a nekomplikovanosti zdejšího života. Stres a vypětí moderní doby se rozplývají, namísto nich nastupuje klid a nebývalá energie.
Ke své neskonalé úlevě se může přesunovat v čase tam a zpět: od milovaného syna, který je bezezbytku dítětem moderních časů, ji to táhne zpátky na jediné místo, kde se cítí opravdu doma. Jak dlouho lze ovšem vést takto rozpolcený život?
