Kniha prostřednictvím dobových dokumentů a fotografií detailně mapuje institucionální vývoj české vědy od 18. století, kdy byla v Olomouci založena Společnost neznámých učenců v zemích rakouských, po vznik Akademie věd ČR po rozpadu Československa v roce 1993 a období dvaceti let rozvoje samostatné české vědy po sametové revoluci. Tento proces je zasazen do širších společenských souvislostí, které ovlivnily vývoj vědeckých institucí i postavení vědců v nich.
