V českém prostředí se konečně objevuje monografie věnovaná výhradně filosofii techniky. Kniha vychází z autorova konceptu evoluční ontologie a obhajuje dvě hlavní vývojové linie techniky - málo známou techniku biotickou (tvořenou záměrným využíváním vlastností živých systémů) a všeobecně uznávanou techniku abiotickou (nástroj, stroj, automat). Technikou se tu rozumí aktivní součást společenské materiální kultury, tedy umělý funkční systém, který má v predátorském duchovním paradigmatu objektivní tendenci samovolně se strukturovat do podoby expandující technosféry. Kniha postihuje nejen tento kulturu deformující proces, ale hledá současně podmínky možného smiřování nynější protipřírodní technosféry s biosférou (v duchovním biofilním paradigmatu). Zvláštní pozornost je věnována třem hlavním oblastem abiotické techniky: technice zemědělské, vojenské a informační. Upozorňuje na nebezpečný plíživý proces dosud neznámého poškozování lidského myšlení technikou - na digitální demenci dospívající mládeže.
