Novinář, básník a politik Karel Havlíček (1821–1856) patří mezi nejvýznamnější osobnosti moderních českých dějin. Jeho korespondence čítá přes 1200 položek a je značně rozmanitá – svým stylem, užívanými jazyky, ale i pokud jde o jednotlivé pisatele a adresáty a Havlíčkův vztah k nim. Cílem této kolektivní monografie, která v NLN vychází v úzké souvislosti s právě zahajovanou šestisvazkovou edicí Havlíčkovy korespondence, je naznačit zmíněnou rozmanitost tohoto materiálu a s ní i variabilitu přístupů k jeho analýze. Autorský kolektiv v ní předkládá korespondenci Karla Havlíčka jako mimořádně podnětný zdroj poznatků o sociální praxi české společnosti poloviny 19. století, se zvláštním akcentem na praxi komunikační.
Jednotlivé kapitoly jsou většinou věnovány jednomu Havlíčkovu epistolárnímu partnerovi nebo jednomu okruhu dopisů. Analýza dopisů v nich umožňuje mj. sledovat generační a myšlenkové souvislosti Havlíčkovy veřejné činnosti, odkrývat nové informace o dobovém publicistickém provozu, nově popsat způsoby užívání vybraných výrazů, které v polovině 19. století procházely v češtině bouřlivým vývojem, a poukázat na pestrý vějíř funkcí, které v tehdejší komunikaci plnily dopisy a které v dopisech plnily cizojazyčné prostředky.
